Skrze fyzické tělo a vědomý dotek můžeme velmi snadno vnímat stav bez mysli nebo čisté bytí v přítomném okamžiku. Tento úryvek (vybrala jsem některé úryvky z knihy) od Osha mám velmi ráda, protože na tento aspekt upozorňuje.

Je rozdíl mezi stavem bez mysli a žitím v přítomnosti?

Tohle je intelektuální otázka nemající nic společného s prožitky, protože kdybyste zažili jediný záblesk stavu bez mysli, všechny otázky včetně této by okamžitě zmizely. Otázky náleží do oblasti mysli. Stav bez mysli je naprosté ticho – bez otázek, bez odpovědí, bez jediné myšlenky. Proto ho nazýváme stavem bez mysli.

Nejprve musíte poznat mysl, protože tam teď jste a odtud pochází tato otázka. Dokud nepoznáte tento prostor – místo, z něhož otázka pochází – nedokážete ani rozumem pochopit rozdíl mezi stavem bez mysli a žitím v přítomnosti. Ty prožitky se ničím neliší; jsou to jen dva názvy jednoho prožitku vnímané ze dvou různých aspektů, ze dvou různých úhlů.

….

Je zvláštní, že všechna náboženství odsuzují tělo a ne mysl; využívají mysl k zaměřování do vzdálené budoucnosti, jež je mnohem vzdálenější, než si běžný člověk dokáže představit. Vy přemýšlíte o tom, co bude zítra, pozítří, nanejvýše příští rok. Ale všechna náboženství přemýšlejí o budoucnosti po smrti. Jejich nebe a jejich peklo a jejich Bůh jsou ohromně vzdáleni přítomnému okamžiku. Uvědomte si, že jste vždy v přítomném okamžiku. A vzdálenost mezi vámi a imaginárním prostorem v budoucnosti je stále stejná. Nemění se.

Tohle je důvod, proč se nikdy nevrátí domů; mysl nemůže v přítomnosti fungovat. Co by mysl dělala v přítomnosti? Mysl využívá buď vzpomínky pocházející z minulosti, nebo představy zaměřené do budoucnosti. Nic víc mysl neumí. Pro přítomnost v ní není místo. Mysl by nevěděla, co s ní má dělat.

V přítomnosti nemůžete vzpomínat, nemůžete si nic představovat; v přítomnosti můžete jen být! Ale můžete v ní být pouze tehdy, když mysl přestane fungovat. Proto se můj přístup liší od všech náboženství. Já chci, abyste si vážili svého těla, protože žije v přítomnosti, a tím získáte klíč – je to hlavní kořen vašeho bytí, protože bytí je vždy v přítomnosti.

Stačí zbavit se mysli… Ale my jsme proti tělu, odsuzujeme tělo, aniž bychom tušili, že odsuzováním těla bouráme most ke svému bytí. Opravdu duchovní člověk své tělo miluje, protože ví, že má mnoho společného s bytím. Mysl nemá nic společného ani s tělem, ani s bytím. Je to naprostý cizinec, jehož vám násilím vnutila určitá kultura, náboženství, společnost. Využívají mysl, aby vás zotročili.

Žijete v mysli, a proto se neustále vyptáváte na věci, které jste neprožili. Nevíte, co je stav bez mysli; znáte jen ten název. Nevíte, co je přítomnost bytí; jen jste o tom slyšeli. Ale slova nestačí.

Opusťte mysl… A říkám-li, že máte opustit mysl, myslím tím, že máte opustit její vnitřní klábosení. Je to jediný rušivý vliv, jenž vám brání poznat sebe a tuto nádhernou existence. Vaše tělo je v přítomnosti, vy jste v přítomnosti, existence je v přítomnosti… Všechno je tady a teď. Pouze mysl je podivný jev. Vy jste ale příliš ovlivňováni okolím… vzdělávacím systémem, přáteli, rodinou – všichni se snaží, abyste žili v mysli. Jinak řečeno, snaží se vás odlákat od přítomného okamžiku.

Připomnělo mi to slavného německého filozofa Immanuela Kanta. Ten je názornou ukázkou lidí, kteří jsou zcela v mysli. Žil tak moc podle mysli, že si podle něj lidé nařizovali hodinky, když chodíval na univerzitu.

I když lilo jako z konve, i když byla šílená zima a padal sníh, za jakékoliv situace dorazil Kant k univerzitě přesně ve stejnou dobu, a to po celý rok, dokonce i o prázdninách. Bylo to tak zaběhlé a téměř automatické… Dovolenou míval vždy ve stejnou dobu a trávil ji v univerzitní knihovně, kterou otevírali jen kvůli němu. Co by jinak celý den dělal? Byl to velmi uznávaný a proslulý filozof a z univerzity odcházel každý den ve stejnou dobu.

Jednou se stala tahle věc… Pršelo a cesta byla celá rozbahněná – a jemu v blátě uvízla jedna bota. Nezastavil se, aby ji vytáhl, protože pak by přišel na univerzitu o pár vteřin později, což prostě nešlo. Tak tam tu botu nechal a přišel jen s jednou. Studenti nevěřili vlastním očím. Kdosi se ho zeptal: „Co se stalo s vaší druhou botou?“

Kant odpověděl: „Uvízla v blátě, tak jsem ji tam nechal, protože je mi jasné, že nikdo neukradne jednu botu. Až se budu večer vracet, tak si ji vezmu. Ale nemohl jsem přece přijít pozdě.“

Také se stalo, že jedna žena mu navrhla: „Chtěla bych se za vás provdat.“ A byla to krásná mladá žena. Zřejmě žádná žena nikdy nedostala takovou odpověď, jakou jí dal Immanuel Kant. Člověk buď řekne ano, nebo ne. „Promiňte, ale to nejde,“ řekl Kant. „Já musím nejdřív provést rozsáhlý průzkum.“

Žena se zeptala: „Jaký průzkum?“

Kant odpověděl: „Musím se podívat do příruček o manželství, do všech knih zabývajících se otázkou manželství a zjistit, jaká to má pro a proti – zda se mám oženit, nebo ne.“

Ta žena si nedokázala představit, že by někdo před ní dostal takovou odpověď. Ne je přijatelné a pochopit se dá i ano, ačkoliv si tím způsobíte jen samé problémy. Ale tak nezúčastněný postoj k ženě – neřekl jí jediné milé slůvko. Neřekl, že je krásná, protože se soustředil jen na svou mysl. Musel mysl přesvědčit, že manželství je pro něj to pravé.

Trvalo mu to tři roky. Byl to dlouhý průzkum. Pracoval na tom ve dne v noci a objevil tři sta kladů a tři sta záporů manželství. A po třech letech měl stále týž problém. Jeden přítel mu ze soucitu navrhl: „Tím nesmyslným průzkumem jsi promarnil tři roky. Za tu dobu bys všech těch šest set věcí prožil i bez průzkumu. Měl bys té ženě říct ano. Nebylo třeba vynakládat na to tolik úsilí. Za ty tři roky jsi mohl objevit všechna pro a proti přímo v životě, na vlastní kůži.“

Kant však prohlásil: „Jsem ve slepé uličce. Obojí je naprosto stejné, vyrovnané. Nemohu si vybrat.“

Jeho přítel mu řekl: „Pokud jde o klady, na jeden jsi zapomněl. Kdykoli má člověk možnost, je lepší říct ano a získat zkušenost. To je velký přínos toho, když řekneš ano. Zápory ti žádnou zkušenost nepřinesou a právě zkušenosti jsou to jediné, co má nějakou cenu.“

Kant to pochopil, protože to znělo logicky. Okamžitě se vydal do domu té ženy a zaklepal na dveře. Otevřel mu její starý otec a řekl: „Mladíku, jdete příliš pozdě. Váš průzkum trval moc dlouho. Má dcera se vdala a má tři děti.“

Od té doby se už nikdy o Kantovi nemluvilo ve spojitosti s manželstvím. Žádná další žena mu sňatek nenabídla a on nebyl ten typ muže, který by někoho žádal o ruku. A tak zůstal svobodný.

…

Od doby, kdy Indie získala samostatnost, bojují hinduisté už čtyřicet let za jednu jedinou věc, jako by se tím měly vyřešit všechny problémy lidstva…

Nejbohatší člověk Indie, Jugal Kishora Birla – dnes už nežije – o mně slyšel různé věci. Nakonec neodolal pokušení a pozval mě do svého honosného sídla v Novém Dillí.

Muž, který mi přinesl pozvánku – tehdy jsem u něj bydlel – byl člen parlamentu z mého volebního okrsku a nemohl jsem mu říct ne. Byl to starý pán; bylo mu už sedmdesát pět let. A také to byl jediný člověk, kromě Winstona Churchilla, který byl členem parlamentu nepřetržitě po celých šedesát let. Říkalo se mu „otec parlamentu“. Do parlamentu přišel v patnácti letech. Jeho rodina patřila mezi nejbohatší, takže náležel do stejné kasty jako Jugal Kishore Birla.

Nejprve jsem váhal, ale on na mě naléhal. Řekl jsem: „K čemu bude, když se s tím starcem setkám? Nic o něm nevím… A nejspíš ani on neví, kdo jsem.“

On však trval na svém: „Není to daleko a on se o vás hodně zajímá a chce s vámi mluvit.“

Tak jsem se tam vydal a víte, jak zněla jeho první slova? Řekl: „Dám vám nevyplněnou šekovou knížku. Můžete si vybírat tolik peněz, kolik chcete. A za to po vás nechci víc, než abyste v zemi založil hnutí bojující proti zabíjení krav.“

Řekl jsem: „A k čemu bude dobré, když lidi přestanou zabíjet krávy?“

„Vyřeší se tím všechny problémy světa.“

Takhle může uvažovat jen hinduistická mysl: Nezabíjením krav se vyřeší všechny problémy. Je to naprosto nesmyslná představa. Ale hinduisté jsou po celá staletí ovlivňováni a neustále slyší, že kráva je jejich matka – a přitom netvrdí, že jejich otcem je býk, i když je to logické a racionální.

Zeptal jsem se Birly: „Přijímáte býka za svého otce?“

Prohlásil: „O čem to mluvíte?“ Začal se rozčilovat.

Řekl jsem mu: „Nerozčilujte se. Je-li kráva vaše matka, pak musí být vaším otcem nějaký býk.“

Pohlédl na člena parlamentu, který mě k němu dovedl, a já jsem pokračoval: „Tu šekovou knížku si nechte. Možná najdete nějakého hlupáka, který se toho úkolu ujme. Já nemůžu říkat, že kráva je moje matka.“

Birla se zeptal člena parlamentu: „V čem je problém? On snad není hinduista?“ Protože hinduisté si neumějí představit, že by někdo popíral, že kráva je jeho matka.

Nic bych nenamítal, kdyby považovali všechna zvířata za své matky a otce, za bratry a sestry nebo alespoň za vzdálené bratrance. To by bylo přijatelné; svět by byl mnohem hezčí, kdyby lidé považovali zvířata za své bratry a sestry. Ale vybrat si jenom krávu – to je zázemí hinduismu, to je hinduistická mysl.

Každý dostane předem připravenou mysl, a ta je mu všemi možnými prostředky a způsoby vnucena. Je to jediná věc, kterou vám nedala existence. Existence vám dala tělo: MILUJTE SVÉ TĚLO, radujte se z něj, nechte tělo tančit bez pocitu viny a strachu vyvolávaného náboženstvími a prostřednictvím těla se začnete přibližovat svému bytí.

Nikdo se ke svému bytí nepřiblíží prostřednictvím mysli. Mysl je cosi nepřirozeného a uměle vytvořeného společností s cílem potlačit a ničit individualitu a nedovolit člověku poznat vlastní bytí.

Narodili jste se s duší, ale vůbec si to neuvědomujete – a může za to mysl. Mysl vám nedovolí žít v přítomnosti. Proto tak zdůrazňuji SÍLU MEDITACE – meditace je metoda zbavování se mysli. Jakmile mysl zmizí, dostanete se do nového prostoru: jste svěží, krásní a blažení. Tohle je VAŠE DUŠE, tohle je STAV BEZ MYSLI. A jakmile do tohoto prostoru vstoupíte, začne se zvětšovat a vytvářet kolem vás určité energetické pole. To je přítomnost vašeho bytí.

Zdroj:

Osho – Nebojte se ztratit hlavu

Související články