Zjemni, zastav se, vnímej krásu

Moje láska k terapiím, východnímu učení včetně jógy nebo čikungu a jemnějšímu vnímání světa začala už v dětství. Byla jsem hodně citlivé dítě a od mala jsem cítila silné spojení s přírodou. Zažívala jsem stav, jako bych s rostlinami, zvířaty i Bohem byla neustále propojená. Proto jsem už ve školce odmítala maso, nevnímala jsem velký rozdíl mezi mnou a jinou živou bytostí a nikdo mi to nedokázal vysvětlit.

Vyrůstala jsem v křesťanství a odpovědi na některé otázky jsem nedostávala, přestože mi duchovní svět díky tomu byl velice blízký. Ve čtrnácti letech jsem procházela depresemi, nechápala jsem, proč tu vlastně jsem, což jak jsem si později až s RUŠkou uvědomila, bylo spojené se silným traumatem z dětství, které mi citlivost a napojení velmi potlačilo. Tehdy jsem ale RUŠku neznala a začala jsem sama hledat pomoc v knihách o meditaci, zklidnění mysli, józe a celkově v knihách o seberozvoji.

Ráda jsem také malovala a tvořila, ale v té době jsem ještě těžko rozlišovala mezi tím, co chci já, a tím, co chce mé bezprostřední okolí. V důsledku toho jsem mnoho svých snů a talentů téměř nerozvíjela nebo jen velmi málo. Cítila jsem, co druzí lidé cítí, co si myslí, co chtějí tak, jako bych to cítila, chtěla nebo si to myslela já. Dlouho jsem to jako svůj dar nevnímala a až díky human designu (ano, jsem projektorka) jsem si uvědomila, že tohle je a vždycky bude mou součástí a začala jsem se s tím učit pracovat.